Pivo a pivovary v Přešticích
Počátky pivovarnictví
Pivo se v Přešticích vařilo patrně již od středověku.
Psaná historie vaření piva v Přešticích začala však až v 16. století. Konkrétně v roce 1586 udělili tehdejší majitelé města Václav Švihovský z Rýzmberka a Michal Španovský z Lisova místním měšťanům právo várečné.
20. 10. 1586 Michal Španovský z Lisova a Václav Švihovský z Rýzmbeka povolují Přeštickým vařit pivo. Na žádost Přeštických jim povolují vařit, prodávat a čepovat pivo za každoroční plat vrchnosti 600 kop míšeňských grošů (na sv. Jiří 300 kop a na sv. Havla zbylých 300 kop). Panské pivovary s pánvemi a pivovarským nádobím, které mají Španovský a Švihovský v Přešticích, předávají Přeštickým, aby mohli vařit a šenkovat pivo. Zároveň jim povolují mlít slad v jejich vrchnostenských mlýnech za běžný plat mlynářům. Václav Švihovský nařizuje krčmářům z jeho vsi Pohořka a Michal Španovský krčmářům z jeho vsí Žerovice a Krasavce, že musejí odebírat přeštické pivo. Dále Přeštickým povolují šenkovat a v nádobách prodávat víno.
Jeden ze zmíněných panských a od roku 1586 městských pivovarů se nacházel nejspíše na panském dvoře na Pohořku. K němu patřila nejpozději na začátku 18. století doložená zájezdní hospoda (pozdější hostinec U Černého orla).
Druhý pivovar byl nepochybně umístěn na tzv. Novém dvoře, v severovýchodní části Přeštic u nepomucké silnice (Na Jordáně).
Měšťanský pivovar
Měšťané si později vybudovali vlastní pivovar v městském dvoře Rathaus (pozdější čp. 1) a pivovary v panských dvorech zanikly. V Rathausu je pivovar doložen od 2. pol. 17. století.
Městský pivovar a městský sládek je zmíněn ještě v roce 1734 ve smlouvě města s vrchností a pivovar v obecním dvoře je uveden v roce 1739 ve vrchnostenských pokynech pro městskou správu.
Podle privilegia z roku 1586 měli Přeštičtí právo dodávat své pivo do panských hospod na Pohořku, v Žerovicích (ty patřily přeštické vrchnosti) a v Krasavcích (patřily pod dolnolukavické panství hrabat Morzinů). O toto právo později přišli, jak je patrné z jednání o městských privilegiích v letech 1737 a 1738.
Měšťanský pivovar zanikl patrně v souvislosti s vybudováním panského pivovaru v Novém dvoře. Roku 1760 byl výnos z pivovarnictví přepsán z obce na vrchnost.
Panský pivovar
Při prodeji Přeštic kladrubským benediktinům, v roce 1705 hovoří kupní smlouva o tom, že vrchnost v Přešticích žádný pivovar nemá a bude třeba jej vybudovat.
Panský pivovar byl někdy krátce poté vybudován v Novém dvoře, kde jsou v roce 1734 při sporu města s vrchností zmíněni bednáři. Panský pivovar poté jako jediný v Přešticích fungoval až do svého zrušení v roce 1909.
V posledních dvou letech fungování pivovaru jej Schönbornové pronajali sládkovi Vladimíru Rosenbergovi, který zde svůj um předváděl již od roku 1900. Roku 1906 vyšly z přeštického pivovaru poslední várky piva. Po roce 1909 byl přeštický pivovar přestavěn na lihovar.
Přehled známých sládků v přeštickém pivovaru v 19. století (řazeno chronologicky od roku 1862 do roku 1909): Antonín Schiebl, Jan Bayer, František Mašek, Heřman Teichmann, Václav Vítek, Karel Přáda st., Čeněk Přáda, Martin Špic, Vladimír Rosenberg.
Sladovna
Sladovna v Přešticích byla postavena na svahu návrší Hlízy na levém břehu řeky Úhlavy při silnici z Přeštic do Lužan někdy kolem roku 1875. Na svoji dobu to byla stavba velkorysá i ekologická, vzhledem k velkému a účinnému filtru odpadové vody. Díky zapuštění celé horní části objektu do terénu panovala uvnitř stálá teplota, což bylo pro klíčení ječmene ideální.
Sladovnu jako akciový podnik zbudovali svým nákladem přeštičtí měšťané. Po dvou letech neúspěšného provozu však museli podnik prodat bratrům Vilému a Zikmundu Freundorfovým, židovským podnikatelům z Plzně. Těm se podařilo ze sladovny vybudovat prosperující podnik. Zejména za správce Bedřicha Grosse se vyváželo mimo domácí trh hodně sladu také do Německa, Itálie, Francie a Rakouska. K určitému propadu došlo po chybných spekulacích ve druhé polovině 30. let, kdy sladovna musela částečně změnit majitele – patřila nyní firmě Reiser a společníci. Slad středočeské firmy Reiser měl světovou pověst a tento obchodní manévr přeštickou sladovnu zachránil a opět povznesl.
Kromě pivovarského sladu se v Přešticích vyráběly ještě další příbuzné druhy zboží- slad pro černé pivo, slad jako přísada do speciálního přípravku Maltrin (používal se v pekárenství na kynutí těsta) a slad jako součást výživných preparátů do dětských mouček. Pro pivovary se sladoval jen ječmen, pro dětskou výživu hlavně pšenice a pro přípravky pekařské ječmen i pšenice. Normálně se ročně zesladovalo 60–70 vagonů ječmene, ve slabších letech jen 50 vagonů. Sladovnický ječmen sem dodávali rolníci z okolí, ale skladoval se zde i ječmen ze Slovenska. Zaměstnanci byli převážně z Přeštic, Příchovic a Skočic. V době kampaně pracovali na dvě směny nepřetržitě, ve dne v noci, ve všední dny i svátky.
Krizi sladovnictví před druhou světovou válkou přeštická sladovna neměla šanci přežít. Němci přestali odebírat československý ječmen z politických (a v našem případě zřejmě i z rasových) důvodů. Nežli stačil Freundorf vybudovat náhradní trhy v zámoří, přišla okupace. Již v roce 1940 byl provoz sladovny zastaven a likvidátoři s německou důkladností zničili – až na několik strojů, které se podařilo vykoupit překupníkům – veškeré její vnitřní vybavení.
Hospody
V 2. polovině 17. století byly v Přešticích 2 hospody: Panský dům na jižní straně náměstí, zmiňovaný již v dílčí ceduli lukavického panství z roku 1630, a hospoda zvaná Šenk.
Dvě hospody v Přešticích a jedna na Pohořku existovaly i při prodeji Přeštic benediktinům v roce 1705.
V roce 1880 v Přešticích 375 domů, 2800 obyvatel a 20 hostinců.
Chmelnice
U Přeštic se rovněž v 17. století nacházela chmelnice, vrchnostenská chmelnice je zmíněna ještě roku 1734.
Nový dvůr na mapě Stabilního katastru z roku 1837
Zřejmě jediná dochovaná fotografie panského pivovaru v Přešticích